Strakonická televize

Přehraj video

Není to tak dávno, kdy centrum Strakonic opustily pouťové atrakce. Přesto areál pod Hvězdou nezůstal dlouho prázdný. Druhou říjnovou sobotu se proměnil v závodní dráhu pro legendární pionýry neboli fichtly. Na premiérový ročník fichtlcupu Velká cena Stonehenge Strakonice přijela padesátka motocyklů s obsahem menším než 50 kubických centimetrů. Přitom atraktivní podívanou, plnou nesmlouvavých bitev na prašné trati, z diváckého hlediska ještě podpořilo slunečné počasí, které po oblačných dnech přišlo jako na objednávku. A ještě jedna zajímavost tu byla: závod se podařilo uspořádat téměř v centru města, což bylo milým překvapením i pro organizátory.
"Původně jsem chtěl, aby se závod konal kdekoliv poblíž Strakonic, aby se mohl jmenovat Velká cena Strakonic. Když aleměsto nabídlo přímo tento pozemek, byl jsem rád, je to lepší," s potěšením dodal pořadatel závodu Jaroslav Walter. Závodilo se ve dvou tradičních disciplínách - klasik a speciál. Ve třídě klasik jsou na stroji povoleny jen minimální úpravy, zatímco ve speciálech může jezdec svůj motocykl upravovat a vylepšovat takřka neomezeně. Někteří závodníci tak volí podle finanční náročnosti, jiní se drží tradice. "Já jsem na pionýrech začínal, motorku jsem měl ještě z 80. let, kdy jí táta pro mě a pro bráchu postavil," vysvětlil Martin Walter, proč závodí v kategorii Speciál. Rozdílné jsou i důvody, proč se borci hlásí do závodu. V kategorii speciál převažuje touha soutěžit, zatímco mezi jezdci na neupravených strojích se najdou i ti, kteří hledají hlavně zábavu. "O závodech jsem se dozvěděl od kamarádů, ti mi i pionýra půjčili. Proto jsem se z recese přihlásil a dnes tady závodím,“ souhlasil Jindřich Čejka, pro kterého byl strakonický závod premiérou. Devět set metrů dlouhá trať nabídla rychlostní i technické úseky. Zatímco na prostranství pod Hvězdou museli jezdci vybírat jednu zatáčku za druhou, v úseku k náhonu a zpět mohli dohnat ztracené vteřiny. Prověřovala se tak nejenom zdatnost jezdců, ale i připravenost strojů, zejména těch klasických. "Je to už letitý stroj, proto je potřeba celý ho zkontrolovat, jestli funguje tak jak má, aby vůbec objel celý závod," s úsměvem zdůraznil Jiří Hubáč, který také závodil na neupraveném stroji. Závodníci museli absolvovat dvě rozjížďky - každou po dvaceti minutách plus jedno kolo. V kategorii klasik nakonec zůstaly všechny tři poháry doma: zvítězil Jaroslav Walter, stříbro bral Jiří Plánek a pro bronz si dojel Pavel Herda. Na upraveném stroji si zlato do Prahy odvezl Jan Auředník, Martin Franěk z Mladošovic si vyjel stříbro a bronz zůstal ve Strakonicích díky Lukáši Walterovi. Nezodpovězená tedy zůstala jediná otázka: pojede se fichtlcup ve Strakonicích i za rok? "Chtěli bychom z toho udělat tradici, pokusíme se tedy závod příští rok znovu zorganizovat," uzavřel Jaroslav Walter. (reg)