Strakonická televize

Pokud člověk neztratí střechu nad hlavou, nemusí o existenci azylových domů ani vědět. Přesto azylový dům ve Strakonicích pomáhá lidem v krajní nouzi už patnáct let.
V azylovém domě, jehož zřizovatelem je město Strakonice, mají uživatelé k dispozici 10 jednopokojových buněk s kuchyňským koutem a sociálním zařízením. V současné době je dům plně obsazen, útočiště na nezbytně nutnou dobu zde nalézá asi třicet lidí. Důvody proč, jsou různé. Někteří podlehli drogám nebo přišli o vlastní byt kvůli dluhům. Sociální pracovnice tohoto městského zařízení proto mají další důležité poslání. „Vracet lidi zpátky do života. Aby, až opustí brány azylového domu, se mohli zařadit do normálního života, aby byli finančně gramotní a naučili se hospodařit,“ řekla sociální pracovnice azylového domu Helena Bartáčková. Zákonem v azylovém domě je domácí řád. Mimo jiné je v něm kladen důraz na péči o dítě, hygienu a pořádek, na dodržování denního i nočního režimu. Zakotvena je v něm také úhrada za bydlení předem. Kdo s tím má problém, nemůže v azylovém domě zůstat. I tak ale bývají pobyty v takových domech omezeny na dobu jednoho roku. Tomu však sociální pracovnice ve Strakonicích nejsou příliš nakloněny. Lidi, kteří azylové domy často střídají, nazývají „tuláky po hvězdách“, kteří své špatné návyky jen velmi těžko mění. Jenom v Jihočeském kraji je podobných zařízení asi dvacet. Již třetím rokem žije ve strakonickém azylovém domě Jan Farkaš se svojí družkou Janou a čtyřmi dětmi. Do dluhové pasti spadli před lety kvůli drogám. „Azylový dům jsme museli vyhledat v krajní nouzi, ve které jsme se ocitli svojí vlastní hloupostí. Nevážili jsme si toho, co jsme měli a dopadlo to tak, jak dopadlo,“ přiznává Jan Farkaš, který se svou družkou a dětmi žijí spořádaným životem. Podle sociálních pracovnic tato dvojice ani jednou neporušila domovní řád. „Člověk se snaží, snaží se vlastní život nějak překopat i kvůli dětem, které na to nejvíce doplatily. Ani bych se nedivil, kdyby nám to jednou vyčetly,“ uvědomuje si s hořkostí Jan Farkaš. Bohužel strakonický azylový dům může využívat pouze dvě patra v nájemní bytovce. Přízemí obývají „civilní“ nájemníci, kteří si, jak je patrné před domem i v přízemí domu, na pořádek příliš nepotrpí. Proto o azylovém domě postaveném na zelené louce sní nejen představitelé města a sociální pracovnice, ale také uživatelé azylového domu v ulici Budovatelská. „Azylový dům by měl být odříznutý od civilistů, abychom se o něj mohli sami starat a pečovat. Aby zůstával pořád v čistotě, protože pro lidi, kteří ho jednou opustí, je to příprava do budoucna,“ doplnil Jan Farkaš. (puč)