Strakonická televize

"Náš kraj ve vzpomínkách", tak nazvali pracovníci Muzea středního Pootaví dubnové setkání s dr. Jitkou Staňkovou, spoluautorkou reprezentativních publikací o lidovém umění. Jitka Staňková, která letos oslavila neuvěřitelných devadesát let, ohromila posluchače v kapitulní síni strakonického hradu svou vitalitou. Vzpomínala na rané dětství ve Volenicích a následně ve Strakonicích, kam se jako sedmiletá školačka přestěhovala s rodiči. Vzpomínala i na svá středoškolská studia a spolužáky z gymnázia. “Zdeněk Podskalský byl mým spolužákem od primy do oktávy a později - už na filozofické fakultě - přiznal, že kdybych mu nenapovídala latinská slovíčka, nikdy by nedoštudoval. Tak mám trochu zásluhu na tom, že jsme měli takového významného režiséra,” řekla s úsměvem Jitka Staňková. Když v roce 1942 ve Strakonicích odmaturovala, byla totálně nasazena do České zbrojovky. Tehdy začaly její pokusy s divadlem, zpívala a tančila i v prvním prácheňském souboru. Po válce odešla do Prahy, kde vystudovala národopis a archeologii na filozofické fakultě UK. Besedu s významnou českou etnografkou obohatily dva dokumentární filmy Jihočeská maškara a Utkáno z hadrů, na kterých Jitka Staňková spolupracovala se svým manželem, fotografem, filmařem a pedagofem FAMU Ludvíkem Baranem. Spolu tradiční lidovou kulturu prostřednictvím fotografií, filmů, výstav a psaného slova dokumentovali až do jeho smrti v roce 2011. Jitka Staňková od poloviny padesátých až do osmdesátých let působila v tehdejším pražském Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV, kde se specializovala na lidový textil a výtvarné umění. Dokonce se během vysokoškolských studií naučila tkát. Později prováděla řadu terénních etnografických výzkumů v Čechách i na Slovensku. Pozornosti Jitky Staňkové neušel ani její rodný kraj. S Ludvíkem Baranem vytvořili soupis lidových plastik a lidového malovaného nábytku na Prácheňsku, který slouží odborníkům dodnes. Ještě během svých pražských studií se do Strakonic vracela pravidelně. “No a po studiích, jakmile to šlo, pořád jsem jezdila za rodiči. Takže Strakonice pro mě nejsou cizí město,” dodala na závěr. (puč)