Strakonická televize

Dny plné hudby, tance, zpěvu ale i nových přátelství a neobyčejných zážitků – to všechno přinesl letošní mezinárodní dudácký festival, který se ve Strakonicích konal od 21. do 24. srpna. Samozřejmě při tom byla i Strakonická televize. V následujících minutách Vám nabídneme první díl festivalových střípků.

Jakýmsi „předskokanem“ dudáckého festivalu se už v pátek 15. srpna stal český soubor skotských dudáků The 1st Czech Pipes and Drums. Dámy a pánové v kiltech, kteří do Strakonic přijeli na soukromé pozvání, nejprve zahráli v centru města z terasy jednoho z domů, aby to večer pořádně rozbalili v rekonstruované krčmě u hradního příkopu, kterou tímto stylově pokřtili. Škoda jen, že se čeští „Skotové“ neobjevili přímo na festivalu. Slyšet je hrát se skutečnými Skoty by pro diváky bylo jistě vítaným zpestřením programu.
* * *
Neobvyklou kulisu úvodního dne letošního svátku dudáků tvořili účastníci Běhu městem, jenž každoročně připadá na 21. srpna. Od doby, kdy se tato sportovní akce přesunula k hradnímu areálu, totiž došlo poprvé k tomu, že se její termín kryl s festivalovým zahájením. Nakonec ale všechno dobře dopadlo: ani ti nejpomalejší běžci se nemuseli prodírat čtvrtečním průvodem folklorních souborů. Naopak: možná že někteří z atletů vůbec poprvé poznali festivalovou atmosféru. Ostatně - už staří Řekové vyznávali principy kalokaghatie, tedy harmonického souladu tělesné i duševní krásy.
* * *
Zakladatel dudáckého festivalu Josef Režný sice zemřel v roce 2012, ale vzpomínky na něj zůstávají živé. Přispěla k tomu i strakonická radnice, která v dílně Zdeňka J. Preclíka nechala vyhotovit Režného bronzovou bustu. Slavnostní odhalení sochy, která stojí v parčíku mezi hradem a letním kinem, bylo velmi emotivní záležitostí. Zahrát přišli nejenom členové současného Prácheňského souboru, který Josef Režný celá desetiletí vedl, ale na místě byli i jedni z prvních Prácheňáků – dnes už dámy a pánové v úctyhodném věku. Vedle mnoha příbuzných včetně manželky Julie samozřejmě nemohla chybět ani řada muzikantů, s nimiž se Režný přátelil, třeba Neil Smith nebo holandští Hailanders. A je příznačné, že bustu odhaloval strakonický starosta Pavel Vondrys, kterého Režný před léty naučil hrát na dudy.
* * *
A ještě jednou Josef Režný. Na tohoto charismatického dudáka, folkloristu, sběratele písní a znalce dud vzpomínali jeho přátelé i zahraniční hosté ve speciálním pořadu v Rytířském sále strakonického hradu. Autorka pořadu Irena Novotná sestavila poutavé stominutové pásmo tvořené vzpomínkami přátel Josefa Režného i zahraničních muzikantů. Nechyběly ani filmové ukázky z archivu Muzea středního Pootaví a Strakonické televize.
* * *
Nejvzdálenějším aktivním účastníkem letošního dudáckého festivalu byl Australan William Hart, který do Strakonic přijel již podruhé, tentokrát i se svou ženou. Bill Hart žije v městečku Mount Colah na severním předměstí Sydney a vyrábí malé skotské dudy. Ve Strakonicích strávil většinu času na třetím hradním nádvoří, společně s dalšími výrobci dud. O jihočeském dudáckém festivalu se pan Hart dozvěděl od svého známého Ladislava Zacha. Ten do Austrálie emigroval po Únoru 1948 a na pátém kontinentě prožil více než polovinu života, než se na důchod usadil v šumavské Sušici.
* * *
Nejstarší dudák to do Strakonic naopak neměl vůbec daleko. Osmaosmdesátiletý Ondřej Hoffmann z Vodňan je však rekordmanem i v jiném ohledu: zúčastnil se totiž všech jednadvaceti dosavadních dudáckých festivalů. Tento učitel na penzi pochází z Mrákova na Chodsku a na dudy jako samouk hraje od roku 1947. Navzdory pokročilému věku je pan Hoffmann stále velmi aktivní a náročný čtyřdenní festivalový program zvládl bez problémů. Navíc sám ještě ve volném čase objíždí třeba domovy důchodů či prachatický hospic, aby svou hudbou lidem rozdával radost…
* * *
Počasí tentokrát účastníky festivalu příliš nezlobilo. Po obloze se sice často honily temné mraky, ale vydatněji zapršelo pouze v sobotu večer ke konci II. hlavního festivalového pořadu v letním kině. Skutečně pořádný liják se spustil až v neděli dopoledne, jenže to podle programu byly všechny pořady pod střechou, takže pořadatelé nemuseli sahat k žádným organizačním změnám. A že mohlo být o nějaký ten stupínek tepleji? Kdo chtěl, ten se mohl zahřát třeba při zpěvu a tanci. Příležitostí bylo víc než dost… (bob)