Strakonická televize

Mezinárodní dudácký festival, který se koncem srpna konal ve Strakonicích již podvacáté, proměnil toto jihočeské město na několik dnů v centrum evropského folkloru. Hrálo, zpívalo a tančilo se od rána až do pozdní noci, na pódiích, po hospodách i jen tak v ulicích. A k tomu se přidala spousta zajímavých setkání, nečekaných výjevů a dojemných okamžiků. Náš festivalový kaleidoskop zachytil alespoň některé z nich.

Letošní dudácký festival začal netradičně již o den dříve - ve středu – slavnostním večerem ke dvacátým narozeninám této významné kulturní akce. Filmové dokumenty připomněly, jak to vypadalo při prvním setkání dudáků v roce 1967 či v osmdesátých letech. V Domě kultury však došlo i na osobní vzpomínky. Bezesporu největším pamětníkem byl nynější místopředseda programové rady letošního festivalu Zdeněk Bláha, bývalý hudební režisér plzeňského rozhlasu, který se až na jednu výjimku zúčastnil všech strakonických přehlídek. Symbolické bylo vystoupení strakonického Prácheňáčku – jako jistoty, že Strakonice se svých folklórních tradic hned tak nevzdají.
* * *
Čím je strakonický festival natolik výjimečný? Zcela neformální atmosférou. Vlastně spíše připomíná setkání širší rodiny než přehlídku jednotlivých souborů. A tak se před začátkem úvodního festivalového průvodu městem srdečně zdravili ti, kteří se ve Strakonicích poznali již v minulých letech. A také během samotného průvodu zůstalo pár vteřin na to, aby si muzikanti mohli potřást rukou se svými známými či kamarády v publiku.
* * *
Zřejmě největším smolařem strakonického festivalu byl tentokrát Neil Smith, který v posledních letech vystupuje jako vedoucí britského souboru Robson´s Choice. Milovník hudby, dobrého jídla i strakonického piva Neil Smith byl letos na jihu Čech potřinácté a jakoby se měly vyplnit řeči o nešťastné číslovce, cestou do Strakonic ztratil pas. Namísto odpočinku pak strávil několik hodin na služebně cizinecké policie, kde si za pomoci tlumočnice zařizoval náhradní doklady. Tahle patálie ho však trápila jen chvíli a pak už se na tváři sympatického Angličana opět objevil úsměv...

* * *

Čtvrteční dudácké kasací, které strakonický festival po koncertní stránce zahajuje, patří k vrcholům celé přehlídky. Protože právě o kasací bývá obrovský zájem, připravili pořadatelé z městského kulturního střediska pro letošek novinku: přímý přenos na velkoplošnou obrazovku, která je umístěna nad vjezdem do areálu starého Fezka na Dubovci. A tak poprvé mohlo kasací sledovat nejen zaplněné hradní nádvoří, ale zdarma i stovky diváků na prostranství před zámkem.

* * *

Strakonický starosta Pavel Vondrys sice při kasacím na dudy tentokrát nezahrál, ale i tak byl jednou z hlavních postav úvodního festivalového koncertu. Předseda Folklórního sdružení České republiky Zdeněk Pšenica mu totiž jako vůbec prvnímu starostovi u nás předal stříbrnou plaketu za výjimečný přínos k rozvoji lidové kultury. A stejné ocenění vzápětí obdržel i jihočeský hejtman Jiří Zimola. A pak už se opravdu mohlo hrát, zpívat a tančit naplno. Téměř tisíc dvě stě účinkujících z patnácti evropských zemí a České republiky dostalo zelenou….

* * *

Dudy už dávno nejsou vnímány jako archaický nástroj, určený pouze úzkému kroužku zasvěcenců. Kdo na ně opravdu umí, dokáže s nimi skutečné divy. Třeba jako strakonická Bajadera Joy, která na prostranství před pivovarem připravila alternativní „kasací“ - pro rockověji naladěné fanoušky.
A pozadu za Bajadérou nezůstala ani rodinná formace Benjaming Band z Petříkovic u Trutnova. Otec se třemi bratry, v kiltech a s dudami, sršeli nevyčerpatelnou energií a na pódiu to rozjeli takovým způsobem, že publikum dostali do extáze.

* * *

Bezesporu nejdojemnější částí celé festivalové nabídky byl páteční pořad věnovaný Josefu Režnému. Osmaosmdesátiletý spoluzakladatel dudácké přehlídky má problémy s chůzí a tak ho na místo přednášky museli přivézt ve speciálním zdravotním křesle. Celý Rytířský sál strakonického hradu přitom Josefu Režnému vestoje aplaudoval. A pak už tento nestor dudáků se svou manželkou Julií po boku pokřtil reedici své úspěšné knihy 5000 let s dudami, sledoval medailonek, který o něm před osmi lety natočila Strakonické televize, a naslouchal vystoupení kolegů - muzikantů, kteří mu děkovali, jak jinak, než písničkou….

* * *

Nic neběží rychleji než léta, říká jeden z klasických citátů. Dokladem toho budiž Michael Vereno z rakouského souboru Dudelsackensemble, který vede jeho matka Helga. Na přelomu tisíciletí přijel tehdy čtrnáctiletý Michael do Strakonic na festival coby kulaťoučký chlapec – zázračné dítě ovládající dvanáct hudebních nástrojů včetně dud. Od té doby nechyběl na jihu Čech ani jednou a postupně dospěl v mladého vytáhlého muže. Jenom jeho maminka jakoby se vůbec nezměnila – jak už to u žen bývá…