Strakonická televize

Přehraj video
Nejvýznamnější host letošního festivalu se představil už na jeho úplném začátku. Prezident Václav Klaus během dudáckého kasací přiznal, že i když v minulosti Strakonice navštěvoval poměrně často, na jejich nejproslulejší akci je vůbec poprvé. Přiznal také, že na dudy, které ve Strakonicích dostal darem, sice hrát neumí, ale považuje tento nástroj za velmi důležitý prvek českého kulturního života. A svoje tvrzení doložil vzpomínkou na loňskou oficiální návštěvu Brazílie. „My jsme přemýšleli, co bychom do daleké Brazílie přivezli. A napadlo nás, že přivezeme dudy. Takže jsme jako oficiální dárek do Brazílie přivezli dudy a mělo to obrovský úspěch.“
Z hlediska rozmanitosti jednotlivých hudebních žánrů se letošní dudácký festival posunul zase o kousek dopředu. Tak například ještě po čtvrtečním zahajovacím koncertu vystoupila na II. hradním nádvoří kapela Chodská vlna, která sebe sama charakterizuje jako dudácký bigbít. A muzikanti z Domažlicka, kteří lidovým písničkám oblékli rockový kabát, poskytli další důkaz toho, že folklór jen strnule nepřežívá, ale vyvíjí se do nových forem.
Jeden z pořadů tohoto dudáckého festivalu byl věnován Zdeňku Bláhovi, dlouholetému členovi programové rady strakonické folklórní přehlídky. Dudák a etnograf Zdeněk Bláha se totiž koncem minulého roku dožil neuvěřitelných osmdesáti let. Rodák z Horní Břízy, který svůj muzikantský život spojil s tamějším souborem Úsměv, měl a má ve světě lidového umění neobyčejně široký záběr: vedle samotného muzicírování byl v plzeňském rozhlase folklórním redaktorem, dramaturgem, hudebním režisérem a dirigentem.
Zájem o folklór mnohdy dokáže spojovat lidi různých povolání z rozličných koutů země. Potvrdil to i dudácký soubor z Maďarska. Našli byste v něm hudebního pedagoga, vysokoškolské studentky, ekonoma, učitelku dějepisu a dokonce i atomového fyzika. Členové souboru pocházejí ze všech koutů Maďarska a společně nemají žádné pravidelné hudební ani taneční zkoušky. Strakonické publikum ovšem zaujali. Třeba tanec dívek s karafami vína na hlavě byl obdivuhodný.
Do Strakonic na festival tentokrát přijelo bezmála jedenáct stovek účinkujících a jejich doprovodu. O to, kde se vyspí, nasytí a ještě přitom stihnou všechna vystoupení, se museli postarat především organizátoři z městského kulturního střediska. A žádná legrace to pro ně rozhodně nebyla. Vždyť ona patnáctka mužů a žen sice na festivalu strávila od rána do večera téměř celý týden, ale v klidu si neposlechla snad ani jediný koncert.
Souborem, který se ve Strakonicích zdržel nejkratší dobu, byli tentokrát Cuncordia a Launedas z italského ostrova Sardínie. Domů Sardové odlétali už v sobotu ráno, přesto při několika vystoupeních stačili strakonickému publiku představit jedny z nejpozoruhodnějších dud vůbec. Launeddas jsou složeny ze tří píšťal o různé délce i průměru. Pro jejich výrobu se používá speciální rákos rostoucí ve střední Sardínii. A ještě jedna zvláštnost: launedass nemají klasický vzdušný vak, muzikant musí vystačit s tím, co nabere do úst.
Páteční večer postavil před milovníky kvalitní hudby pořádné dilema. Ve stejné době se buď mohli odreagovat na dudáckém bále v domě kultury a nebo si vychutnat jedinečnou atmosféru strakonického hradu při koncertu In taberna. A jak už napovídá latinský název, šlo o hudbu, která by spolehlivě rozehřála osazenstvo každé krčmy. Bouřlivý potlesk od zaplněného hlediště na hradním nádvoří sklidili třeba pánové z chomutovské kapely Arcus.
Dudáckým festivalem samozřejmě nežil pouze hradní areál, letní kino a přilehlé prostory, ale doslova celé město. I když oficiální volná scéna byla na Palackého náměstí, spousta neformálních minikoncertů se odehrávala v samotných strakonických ulicích a hospůdkách, a to často až do ranních hodin. Podle informací, které jsme získali z několika nezávislých zdrojů, prý v tomto směru vynikal zejména francouzský soubor Bagad Plougastell. Mladí Bretaňci to údajně s ponocováním tentokrát vzali tak důsledně, že předstihli dokonce i legendární chlapíky z Nizozemí. Inu, čas nezastavíš a platí to i pro holandské Hailander.