Strakonická televize

Na Josefa Režného, jenž by se v únoru dožil devadesáti let, zavzpomínali účastníci komponovaného pořadu, který připravilo Muzeum středního Pootaví ve spolupráci se Strakonickou televizí. Čestný občan města Strakonice Josef Režný kromě jiného proslul jako muzikant, znalec dud, sběratel lidových písní, zakladatel Prácheňského souboru a Mezinárodního dudáckého festivalu.
Autorka pořadu a etnografka Irena Novotná divákům v průběhu dvou hodin nabídla nejenom medailon, který o Josefu Režném natočila Strakonická televize, ale i řadu historických dokumentů a fotografií. Ty zachycují Režného sběratelskou činnost, dobová vystoupení i momentky z různých akcí, které se s touto osobností pojí. Chybět pochopitelně nemohli ani členové rodiny Josefa Režného, kteří potvrdili, že jablko nepadlo daleko od stromu, a to ani v případě těch nejmenších.
Jakub Frydrýšek, který dnes pracuje ve volyňském muzeu, připomněl, že ve stejné organizaci působil i jeho děda. Josef Režný do muzea kvůli politickým problémům nastoupil v době tzv.normalizace v 70. letech minulého století. „Sice tam byl ze Strakonic takzvaně odklizen, ale pro něj i pro Volyni to bylo požehnáním. Potažmo pro celý kraj. Sebral obrovské množství pamětí z celého širokého regionu,“ vysvětlil Jakub Frydrýšek, vnuk Josefa Režného.
Vzpomínku na Josefa Režného připojil i jeden z jeho muzikantských žáků, dudák Martin Matějka. Ten prozradil, že se za něj Josef Režný ještě za minulého režimu přimlouval u tehdejších mocných, aby mladého Matějku vzali na střední školu. „Argumentoval tím, že bych se mohl na dřevozpracujícím oboru ve Volyni na průmyslovce naučit obrábět dřevo, což je hlavní při výrobě dud, a že by se ze mě mohl stát výrobce dud. To se nakonec nestalo, ale na školu jsem se dostal a několik stranických funkcionářů udělalo dobrý skutek,“ zavzpomínal Martin Matějka.
V Prácheňském souboru písní a tanců, který Josef Režný před více než šedesáti lety založil, postupně působilo pět stovek zpěváků, tanečníků i muzikantů. Mnozí z nich samozřejmě nechyběli ani na této akci. A tak se i na závěr pořadu nejenom zpívalo, tančilo a hrálo, ale také vzpomínalo na úsměvné i příjemné chvíle strávené s legendou českého folklóru. „… šel kolem pan Režný, zastavil, podíval se na nás a řekl: Co to tady hrajete za sra..y? My jsme se na sebe podívali, přestali jsme hrát a Zdena nesměle špitla: Ale to jste nám přece nedávno napsal…,“ uvedl dudák Dušan Pilík. „On byl až do stáří pedagog, to byl kantor! Jednou mě poslal přes celou Prácheňku do kouta a ještě jsem se tam musela čumákem otočit ke zdi…. Ti mladí koukali jak blázni!“ připojila další z řady historek Helena Zimmerová. (bob)