Strakonická televize

Přehraj video
Už popatnácté se v okolí Strakonic jelo finále Šumavského poháru v motokrosu. A diváci se rozhodně měli na co těšit.
Typický zvuk motokrosových speciálů se několik hodin rozléhal podzimní krajinou u Strakonic. Na polích mezi vrcholy Tisovníku a Ryšové se totiž klikatila bezmála dvoukilometrová trať letos už šestého a tedy závěrečného dílu Šumavského poháru v motokrosu, na níž se poslední říjnovou sobotu v sedmi kategoriích utkaly zhruba dvě stovky závodníků z devíti evropských zemí. Pořadatele z Veterán motokros klubu Habeš potěšila nejen účast mnoha starších jezdců na motocyklech strakonické značky ČZ, která svého času patřila ke světové špičce, ale i dalších legend světového motokrosu sedlajících například stroje Jawa, Eso či BSA. Ostatně počtu účastníků i jejich složení byla přizpůsobena rovněž strakonická trať. „Je to vyloženě technická trať pro starší závodníky, ale rád se po ní sveze každý. Na takové množství jezdců ani jinou trať udělat nelze. Není tady žádný skok, žádná lavice, tady jsou prostě jen zatáčky. A základ všeho jsou zatáčky,“ vysvětlil Jiří Hynek, organizátor závodů.
+ Bezmála dvoukilometrová trať vyhovovala nejenom jezdcům pokročilejšího věku, ale i těm nejmladším, dvanácti a třináctiletým, kteří závodili ve třídě do 85 ccm. „Nejvíc na téhle trati se mi líbí zatáčky. Jsou pěkně táhlé a trať je dlouhá. To se mi líbí,“ řekl Roman Votava, dvanáctiletý jezdec z Radomyšle.
Na poslední závod Šumavského poháru přijela desítka nejmladších motokrosových nadějí. K tomuto sportu je většinou přivedla mužská část rodiny, tedy tátové, případně dědové „Mamka ani radši nechce vědět, že jezdím. Jenom se zeptá, jak jsem dojel, ale s námi po závodech nejezdí. Ona se bojí, strašně moc…,“ svěřil se Ondřej Krejčí, třináctiletý závodník z Chotovin u Tábora.
Zatímco nejmladší jezdci letošního finále Šumavského poháru pocházejí z jižních Čech a blízkého okolí, mnozí veteráni vážili na Strakonicko často i stovky kilometrů dlouhou cestu. Byli tu borci například z Belgie, Holandska, Německa či ze Slovenska. A jak vesměs přiznávají, současné závody jsou pro ně sice příjemným zpestřením, ale ještě důležitější je setkat se znovu se starými kamarády a zavzpomínat na dobu, kdy na motokrosové trati byli nesmiřitelnými soupeři. „Vidím ty krásné historické zetky. Jde mi hlavně o historii. Jezdím sem už sedmnáct let a vždycky si tu dobře popovídám s kamarády o tom, jak jsme v minulosti závodili na čézetách. Ale taky si s chutí zazávodím,“ potvrdil Franz Eckert ze Slovenska.
(bob)