Strakonická televize

Do běžného provozu přešla po několikaměsíční rekonstrukci dvě vodohospodářská zařízení: úpravna vody v Hajské a čistírna odpadních vod. Modernizace vodárny v Hajské přišla na více než 85 miliónů korun a přinesla další zlepšení kvality vody. Smyslem modernizace čistírny, která stála 370 miliónů, bylo dosáhnout vyšší účinnosti při odstraňování dusíku a fosforu z odpadní vody.

Větší či menší obnovou prošly v průběhu roku i různé školní budovy, které patří do majetku města Strakonice. Například byla dokončena rekonstrukce školy F. L. Čelakovského v Chelčického ulici včetně úprav okolí. Novou tvář a výrazně úspornější provoz získal zateplením další školní objekt, budova v Jezerní ulici.

Podařilo se vyřešit problém s poslední výraznější známou ekologickou zátěží na území města Strakonice: specializovaná firma totiž z podzemních prostor u hradu odstranila stovky tun kontaminované zeminy včetně 6300 kilogramů jedovatého arzenu a sedmi kilogramů nebezpečného pesticidu lindanu. Sklepní prostory tzv. Jedárny v minulosti sloužily jako sklad agrochemikálií.

Sídliště Mír prošlo II. etapou revitalizace. Jeho součástí bylo předláždění chodníků, rozšíření komunikací, osazení nového mobiliáře a rekonstrukce veřejného osvětlení. Místní sportoviště získalo nový povrch a kompletně zrekonstruováno bylo rovněž dětské hřiště.

Strakonice se po dvou letech opět staly světovým centrem folklóru, když hostily účastníky XX. mezinárodního dudáckého festivalu. Kulaté narozeniny čtyřdenní přehlídky přilákaly do Strakonic rekordní počet muzikantů, tanečníků a zpěváků: celkem jich bylo 1200 z patnácti evropských zemí, od dudáků - jednotlivců až po mnohočetné soubory. Program na jednotlivých scénách i ve strakonických ulicích sledovalo více než třicet tisíc diváků.

Dudáckou tradici si však tentokrát Strakonice připomínaly i mimo konání samotného festivalu, když rok 2012 vyhlásily Rokem dudáků. V rámci něj se konala řada kulturních i společenských akcí. Pokřtěna byla například kniha fotografií z 19. festivalu, Švandova lípa se stala památným stromem a na Podskalí přibyla socha Švandovy milé – Dorotky.

Na začátku září byla slavnostně otevřena druhá část areálu Základní školy Povážská. Celý školní komplex, který má kapacitu 540 žáků, tvoří dvakrát devět tříd, učebny odborných předmětů a jazyků, dále kreativní prostory pro školní družinu, velká tělocvična, školní jídelna, kulturní sál a venkovní multifunkční hřiště umístěné na střeše školy. Výstavba školy stála více než 315 miliónů korun, město kryje náklady z vlastních zdrojů a z úvěru.

Další část regenerace má za sebou i strakonické sídliště 1. máje. Třetí etapa zahrnovala předláždění chodníků, osazení nového mobiliáře, výměnu stožárů veřejného osvětlení, úpravu zeleně i odpočinkových míst. Došlo rovněž k přemístění dětského hřiště. Ve třech etapách vynaložilo město Strakonice na úpravy sídliště 1. máje více než 16,5 miliónu korun. Z toho deset miliónů bylo získáno z dotace, kterou poskytlo ministerstvo pro místní rozvoj.

Podle plánu pokračovala modernizace strakonické teplárny. Bezmála půlmiliardová investiční akce se po úspěšné tlakové zkoušce jednoho z kotlů přiblížila ke své polovině. Na jaře 2013 dojde k odstávce kotle K 1, který čeká stejná rekonstrukce jako v případě K 2. Završení celé modernizace se předpokládá v létě roku 2014.
V roce 2012 se město Strakonice rozloučilo se dvěma čestnými občany. Na jaře životní pouť ukončil muzikant a kapelník Nektarky Ladislav Rom, který za dobu svého pedagogického působení vychoval desítky výborných hudebníků. V prosinci ve věku nedožitých 89 let zemřel Josef Režný, zakladatel Mezinárodního dudáckého festivalu. Byl světově uznávaným folkloristou a muzikantem, sběratelem lidových písní a tanců i autorem řady publikací.

Po měsících nejistoty přišla koncem roku dobrá zpráva pro pacienty i zaměstnance strakonické nemocnice. Toto zdravotnické zařízení se dohodlo na podpisu nových smluv se zdravotními pojišťovnami. Přitom nedochází k výraznému omezení počtu lůžek a ve Strakonicích zůstávají i všechny dosavadní obory.

Strakonice mají nejkvalitnější protipovodňovou ochranu ve své historii. Stavební úpravy, které stály téměř sto miliónů korun, zahrnovaly zejména vybudování nové nábřežní zdi na pravém břehu Otavy mezi Palachovým a Ellerovým mostem. Protipovodňové bariéry navíc vyrostly například i pod Pětikolským jezem u hradu a na pravém břehu Otavy od zimního stadionu až k železničnímu mostu u čistírny odpadních vod. Výraznější ochrany se dočkala oblast Barvínkova u řeky Volyňky. (bob)