Strakonická televize

Přehraj video
Jedním z emocionálních vrcholů strakonického festivalu byl bezesporu sobotní koncert duchovní hudby Exultate Deo v kostele sv. Markéty. Vystoupil při něm vokálně instrumentální soubor Chairé z Příbrami a rakouští hudebníci ze Steyrische Bordunmusik. Program navíc spirituálním průvodním slovem doplnil Alfréd Strejček. Výsledkem pro zcela zaplněný chrám byl hluboký zážitek, za který diváci děkovali ovacemi vestoje.
Nezapomnělo se ovšem ani na nejmenší děti. Pro ty ve speciálním pořadu zahrála Mladá dudácká muzika a Dětský folklórní soubor Prácheňáček. Vzhledem k hrozícímu dešti se však účinkující z parčíku před letním kinem chtěli nejprve přesunout do obřadní síně, aby nakonec zvolili prostor na II. hradním nádvoří. Zájem diváků byl opět velký a nic nevadilo, že děti v krojích i bez nich tančily mezi kalužemi.
Premiéru na dudáckém festivalu ve Strakonicích letos měla šestice drážďanských muzikantů ze skupiny Trittfest. Aby na pódium mohla stylově umístit obří sestavu bicích, využila podivuhodnou dřevěnou konstrukci, která znalcům Rychlých šípů nutně musela připomínat něco mezi létajícím kolem Jana Tleskače a ježkem v kleci. Každopádně ale tahle šestka mladých Sasů nebyla k přeslechnutí.
Dudy jsou nástrojem neobyčejných možností, který si najde svoje místo v rozličných hudebních stylech. Potvrdilo to i sobotní Dudácké dostaveníčko s Jihočeskou filharmonií v Domě kultury. Světovou premiéru zde měly tři skladby: Rondo pro dudy a orchestr od Jiřího Temla, Dudljáda složená Josefem Kunešem a Chodský tanec, který napsal Josef Krček.
Na dudácký festival se připravilo i strakonické muzeum středního Pootaví, když v zámecké galerii otevřelo výstavu fotografií Jitky Staňkové a Ludvíka Barana pod názvem Živé lidové tradice. Velkoformátové snímky návštěvníkům hradního areálu ukázaly jen zlomek z celoživotního díla této manželské dvojice, která desítky let mapuje vše, co souvisí s lidovým uměním v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku.
Ve čtyřiasedmdesáti letech většina žen tráví volný čas přiměřeně svému věku. Rozhodně k nim ale nepatří Lilian Stewartová, nejstarší členka anglického souboru West Midlands Fire Service Pipe Band. Bubenice Lilian s obdivuhodnou vytrvalostí přenášela největší nástroj kapely z místa na místo a vykračovala s ním stovky metrů i ve slavnostních průvodech. Před takovým výkonem nezbývá než smeknout.
Strakonický festival měl mnoho tváří. Hodně veselých muzikantů jste mohli spatřit zejména večer a v noci s tím, jak v soudcích ubývalo piva. A protože dudáci chtěli mít co nejlepší náladu, našli si pro jeden ze svých sobotních koncertů místo rovnou před pivovarem, kde spustili svoje Švandovatý písničky.
To o pár hodin později a o kus dál panovala úplně jiná atmosféra. Mezinárodní mše v kostele sv. Markéty byla stejně jako v minulých letech opět hojně navštívená. Mši celebroval českobudějovický biskup Pavel Posád, jeho koncelebranty byli strakonický děkan Viktor Frýdl a páter Pavel Kuneš z Klecan u Prahy, který se strakonického festivalu zúčastnil i jako dudák. Hudební doprovod obstarala Steyrische Bordunmusik pod vedením Seppa Pichlera. A protože šlo o mši skutečně mezinárodní, sloužila se v latině, přičemž zájemci dostali text češtině, němčině, angličtině, francouzštině a italštině.
Notoričtí odpůrci kruhové křižovatky ve strakonické Bavorově ulici lidově zvané Lentilka dostali při dudáckém festivalu těžkou ránu. Během nedělního průvodu totiž tento dopravní prvek plně prokázal svou smysluplnost a mnohostranné využití. Spousta souborů nejmenší křižovatku svého druhu ve střední Evropě proměnila na kruhové pódium. A třeba takovým Slovincům z Tine Rožanc strakonická Lentilka vysloveně pomohla držet tvar jejich tanečního kolečka.
Déšť, déšť, déšť. Tak tohle slovo zaznělo během dudáckého festivalu nespočetněkrát. Organizátorům sice nestálé počasí dělalo starosti, ale až na jednu malou výjimku kvůli dešti nemuseli přesunout či dokonce zrušit ani jediný koncert. Jakoby symbolicky však počasí zasáhlo do nedělního průvodu. Téměř hodinu bylo hezky, ale pak se obloha rychle zatáhla a husté mraky vypustily zaplavu vody, takže některé soubory přicházely ke hradu promočené do poslední nitky. Přesto na závěrečném galakoncertu, který už opět provázelo sluníčko, žádný z vystupujících neodřekl účast. A tak si všichni společně mohli popřát: Na shledanou ve Strakonicích v roce 2012 při jubilejním XX. Mezinárodním dudáckém festivalu. (bob)