Strakonická televize

Výročním koncertem si současní i bývalí členové Prácheňáku připomněli 65 let existence tohoto strakonického folklórního souboru. Pestrému programu první prosincovou sobotu tleskal diváky zaplněný sál Domu kultury.
Prácheňácké půlkulatiny tentokrát oslavenci pojali jako krátká připomenutí zahraničních cest, které jihočeští muzikanti, tanečníci a zpěváci v uplynulých desetiletích absolvovali. A tak v dramaturgicky náročném podvečeru kromě jiného zněly písně třeba v němčině, francouzštině nebo v řečtině, tančily a hrály se skladby z koncertů konaných například v Německu, ve Středomoří, v Rusku či Mexiku. A samozřejmě nemohla nezaznít vzpomínka na Josefa Režného, zakladatele Prácheňáku, který zesnul před dvěma lety. „Doufáme, že pan Režný, který na nás odněkud shlíží, bude vůči nám benevolentní a odpustí nám drobné chybičky. Ale určitě to bude sledovat, jak to tady dneska budeme vést,“ uvedl Dušan Pilík, dudák Prácheňského souboru.
Navzdory „důchodovému“ věku zůstává Prácheňský soubor důstojným nositelem tradice jihočeské lidové kultury. A to se s jeho písněmi mohli setkat například i lidé ve Spojených státech, v Kazachstánu či v Hongkongu. „Já si myslím, že Prácheňák má všude úspěch. Že pořád má dobré jméno, dobrý zvuk a že se líbíme,“ zdůraznila další členka Prácheňského souboru Jiřina Nováková.
Ani Prácheňákům se však nevyhýbá generační problém. Přesněji řečeno, týká se taneční části souboru. Snaha omladit její sestavu se zatím téměř míjí účinkem. „Celá taneční složka by velmi zasloužila, aby se do ní dostali mladší lidé, aby se celkově omladila, protože tanečníci a tanečnice tancují už deset a více let, což je potom samozřejmě i na pohled znát,“ vysvětlil další člen Prácheňského souboru Jiří Záhorský.
Ve velmi dobré kondici jsou naopak prácheňácké zpěvačky. I když část z nich ještě studuje, další musejí dojíždět a spousta členek souboru se stará o děti, přesto se na zkouškách scházejí pravidelně a rády. „Ale to neznamená, že bychom mezi námi nepřivítaly rády další zpěvačky. Potřebujeme určitě rozšířit naše řady, protože naučit se náš repertoár trvá klidně i dva roky, než může někdo začít zpívat tak, aby byl opravdu platnou zpěvačkou,“ dodala vedoucí pěvecké části Prácheňského souboru Marie Režná.
Za pětašedesát let existence je z Prácheňského souboru neopomenutelný fenomén. V jeho řadách vyrostly desítky a desítky žen a mužů, kterým učaroval jihočeský folklor a kteří jeho věhlas šířili nejenom doma ale i v zahraničí. A na oplátku mezi Prácheňáky vznikala řada přátelství, jež přetrvala i navzdory uplynulým desetiletím. Potvrzuje to i devětasedmdesátiletý František Farber, který se před časem zasadil o pravidelná setkávání bývalých členů souboru. „Před třemi lety jsem si v duchu říkal, že bychom se mohli scházet pravidelně každý měsíc. Tak jsme se i usnesli a scházíme se vždy první středu v měsíci v restauraci Bílá Růže,“ dodal
František Farber, který byl členem Prácheňského souboru v letech 1953 až 1965.
(bob)