Strakonická televize

Únorový díl preventivního projektu Dobrej start zaměřený na práci policie vyvrcholil netypickou protidrogovou besedou. Ta se konala přímo ve třídě ZŠ Krále J. z Poděbrad. Úvod patřil Miroslavu Vávrovi, policistovi strakonické protidrogové kriminálky. Školačky viděly reportáž Strakonické televize o zdejší drogové scéně a v ní i příběh toxikomana. Kriminalista na to navázal, že tito narkomani si vydělávají tak, že drogy ředí, například omítkou nebo cukrem a naředěné a nebezpečné je pak prodávají dál.
Odstrašující bylo i vyprávění třicetileté Jany, kterou kriminalista pro přednášku vybral a přivedl. Ta vylíčila vlastní zkušenosti s fetováním: „Bydlela jsem po takových bytech, kterým se říká squaty. Bydlí tam kdekdo, kdokoli, berou vám tam věci, není to tam moc hezké, všechny věci jsou tam rozebrané. Hlavní bylo, že to bylo místo, kde se dalo ukrýt a kde se dala aplikovat droga. Myslíte si, že jsou to kamarádi, ale žádný feťák není kamarád. Všichni vás podrazí. U feťáků neexistují kamarádi.“ Dívky slyšely, že drogy nejsou cestou z nudy, ale slepou ulicí, která člověka buď zahubí, nebo dovede k touze abstinovat. A že skoncovat s drogou je těžké a nikdo už pak nemá jistotu, že znova nezačne. Přednášející kladli dívkám na srdce, aby si emoce a adrenalin vybíjely prostřednictvím svých koníčků a vůbec se nezajímaly o svět drog. A to, ani kdyby se jednalo o změnu v chování kamaráda či kamarádky.
„Dozvědět se o někom, že bere drogy, není jednoduché, protože ten člověk vás přestane vyhledávat, když vy je brát nebudete. A když někdo drogy prodává, tak to už je stupínek k tomu, že vy v tom nějakým způsobem musíte fungovat. Protože když se dozvíte o někom, že prodává drogy, tak vás to musí zajímat. Tady ve Strakonicích nefunguje to, že by tady někdo jezdil a objížděl základní školy a nabízel vám drogy, aby vás do toho dostal, a měl další klientelu a vydělával na vás. Tak to nefunguje. Vy si musíte vyhledat sami to prostředí, které si chcete vyhledat, a ve kterém se chcete pohybovat,“ poukázal kriminalista na nebezpečí v samém jeho počátku.
I jiné odpovědi školačky překvapily, například kolik Jana za drogy utrácela: „Třicet tisíc korun na měsíc. To je jenom na ty drogy. Kde je oblečení, potřebujete jíst, pít, jezdí se autem. Je to veliký žrout peněz.“
Učitelka Libuše Blovská se zatím setkávala s typem protidrogových prevencí, kdy měli na škole přednášku odborníci, nebo zažila různá školení. K preventivní práci strakonického kriminalisty řekla: „Já mám obrovské srovnání, protože nikdy jsem se nesetkala s takhle upřímným projevem, bezprostředním, kdy by člověk, který je odborník v tomto oboru, to uměl takhle děvčatům podat.“ Dodala, že obdivuje Janu za to, že se odhodlala mluvit s dívkami z očí do očí: „Já bych jí popřála, aby ta sílu, kterou v sobě má, aby jí vydržela.“ Po odchodu kriminalisty a Jany bylo na dívkách poznat, že jsou zaskočené a bylo nutné s nimi zásadní informace probrat. Připomenout, jaký význam mají jejich koníčky a aby si zapamatovaly nejdůležitější radu: „Největší informace je ta vůbec se nesnažit těm lidem pomoci. Že je nebezpečné, jak nás vtáhnou,“ zdůraznila učitelka. A protože Dobrej start je o co nejlepším začátku prvních lásek, varovaly jsme je naposledy před chlapci, kteří z nejrůznějších důvodů s drogami experimentují.: „Bude vám jich třeba líto, že jsou z hrozné rodiny. Ale poslechněte to červený světýlko v hlavě a nebavte se s nimi. Zamkněte si srdce a jděte si svojí cestou. Pomocná ruka má totiž dva konce. Jeden na konci ruky, která táhne seshora a pomáhá, a druhý na té ruce zespoda, která tahá dolů. A vy nikdy nemůžete odhadnout, kde je ta větší síla nebo kdy přijde nějaký okamžik, kde ta síla, kdy vás někdo táhne dolů, je ta silnější. Pomáhat se dá, ale slyšely jste tady dobře, že ne v drogové závislosti, prostě to nejde.“ Na závěr řekly školačky své pocity z besedy. Lů uvedla: „No docela mě to zděsilo.“ A Eliška dodala: „Určitě to nebudu zkoušet. A taky to byl fakt hrozný příběh.“ (mav)