Strakonická televize

Přehraj video

Redaktor: Martina Vaněčková

Do vězení s dozorem poslal soud na dvacet měsíců Martina Vaněčka, viníka tragické nehody, o které informovala všechna regionální média. Pod hořícím vozem zemřel dvaadvacetiletý člověk a z havarované osádky zachránili přítomní svědci dva lidi. Verdikt soudu je nepravomocný, obhájce i žalobce si nechali lhůtu pro odvolání.
Nehodě, která se stala 4. srpna 2007 u Předslavic na Volyňsku, předcházelo setkání Martina Vaněčka, Tomáše Bařtipána a Miroslava Caise. Pilo se pivo a whisky. Třicetiletý Vaněček a dvaadvacetiletý Bařtipán si vše pamatují pouze do okamžiku, kdy se nad ránem mezi sedmou a osmou hodinou rozhodli v zábavě pokračovat. Miroslav Cais, který při nehodě zemřel, se těsně před tragickou jízdou stavil domů pro peníze. Řidič měl v krvi nejméně dvě promile alkoholu. Následný průběh událostí vylíčil až předvolaný znalec: Felicie jela rychlostí přinejmenším 120 km / hod. Přejela do protisměru, zavadila o krajnici a řidič instiktivně strhl volant. Následoval náraz do můstku a auto v letu narazilo ještě do dvou stromů. Vůz dopadl na stráň, svezl se po střeše a začal hořet. Miroslav Cais na místě podlehl zhmoždění mozku. Vaněček zůstal zaklíněný v autě a Bařtipán ležel v bezvědomí v trávě u hořícího vozu. Ačkoli bylo osm hodin ráno a u nehody postávali svědci, k hořícímu vozu se neodvážili. Nebýt Roberta Beneše, který zalarmoval dva lidi na pomoc, byly by následky nehody jistě tragičtější. Beneš na příjezd k nehodě vzpomíná takto: "Povídám, jestli je tam někdo živej, nebo co se stalo, jestli tam je někdo živej. A jeden pán na mě křičel, že jsou všichni mrtví. Šel jsem se tam k tomu podívat. A jedna paní na mě volala, abychom k tomu nechodili, že to bouchne," Beneš nejprve zachránil Bařtipána a poté za pomoci Josefa Kalčíka vytáhl z hořícího vozu Vaněčka. Své zachránce potkal Vaněček až u soudu a z lavice obžalovaných jim poděkoval. V průběhu celého líčení působil odsouzený jako čestný člověk. Od svých 18 let najel až do osudného okamžiku nejméně 400 tisíc km bez nehody. Měl výborné hodnocení například od zaměstnanavatele a své chyby hluboce litoval. Řekl, že jako nejstarší z trojice měl být rozumný a zachovat se jinak. V závěrečné řeči také uvedl: "Je mi to líto. Jediný, co můžu se s tím nějak vyrovnávat, což není jednoduché. Každý den je situace, kdy mi to něco připomene. A vrátit život neumím, můžu jedině se snažit tu škodu nějak uhradit postupně. To je vše."
Přesto soudce nemohl zavřít oči nad tím, že při nehodě vyhasl lidský život, rychlost jízdy byla příliš vysoká a řídič byl ve stavu těžké opilosti. Navíc už byl přistižen při řízení s alkoholem v krvi před dvěma lety, kdy nadýchal 0,88 promile. Samosoudce Jiří Šťastný proto odebral Vaněčkovi řidičský průkaz na čtyři roky a odsoudil ho do věznice s dozorem: "K úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvacet měsíců."