Rodáci z Malého města se opět setkali


Kdo jednou žil na Malém městě ve Strakonicích, nikdy na jeho kouzelnou atmosféru nezapomene. Na tom se shodli účastníci již čtvrtého setkání někdejších obyvatel této strakonické čtvrti, kterou tvoří Palackého náměstí a jeho blízké okolí.
Myšlenka na to vrátit se o pár desítek roků proti proudu času a potkat se opět s mnoha kamarády z dětství a mládí, napadla Karla Šťastného už před několika lety. Zorganizovat první setkání takzvaných Maloměšťáků se mu s pomocí dalších známých povedlo v roce 2011. Od té doby se tato akce každoročně opakuje a účastní se jí stále více lidí. Letos už ke stolům restaurace Bílá růže zasedlo kolem padesáti žen a mužů v nejlepším věku. „Setkáme se a vzpomínáme na staré časy, kdy jsme byli malí kluci a nosili jsme kšandu. To je právě takové to pravé ořechové, kdy si člověk zavzpomíná, pookřeje a dostane se do dětských let,“ řekl Karel Šťastný, organizátor setkání.
Většina účastníků setkání se z Malého města odstěhovala v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, a to hlavně na jiná místa Strakonic. Najdou se však i takoví, kteří z jihu Čech zamířili na opačný konec republiky. K těm patří dvaaosmdesátiletý Karel Šural žijící v Českém Těšíně. „Pro mě taková akce představuje setkání s lidmi, které jsem často padesát až šedesát let neviděl. Já ty lidi často ani nepoznám, spíše oni poznají mě, protože mě si pamatují jako třicátníka, neboť byli děti. Ale jsem nadšený, když se ke mně někdo hlásí,“ přiznal Karel Šural.
Ovšem radost ze setkání Maloměšťáků dávali najevo i lidé, kteří ve Strakonicích, byť na jiných místech, dál bydlí a kolem Palackého náměstí každodenně procházejí. Jako třeba dvě ženy, které v prostoru mezi starým Fezkem, Tržní ulicí a kostelem sv. Markéty prožily dětství. „To setkání je úžasné.. Je to vzpomínka na naše mládí, které jsme tady prožili. Některé tváře si člověk sice moc málo přibližuje, ale vzpomínky se vymazat nedají,“ potvrdila Zdeňka Prošková – Činátlová. „O všem se dá povídat. Zejména vzpomínáme na dětství, na společné hry, na to, jak to bylo krásné,“ doplnila Olga Dobešová – Pelešková.
Vzpomínky na dívčí a klukovská léta, prohlížení starých fotografií a pohlednic, vyprávění dalších životních osudů – to všechno přispívá k pohodové atmosféře těchto akcí. Podle organizátorů by setkání Maloměšťáků ze Strakonic měla pokračovat i v dalších letech. O účastníky by neměla být nouze. Potvrzuje to i právník a malíř Karel Šural. „Budu jezdit až do 99 let, neboť už 72 let maluji olejem a Tizian žil do devětadevadesáti, takže já to mám naplánované jako on,“ řekl s úsměvem Karel Šural. (bob)