Strakonická televize

Simulovaný proces, beseda, a nakonec i prohlídka ve vězeňských celách, to vše si v prostorách Okresního soudu ve Strakonicích připravili pro školačky zdejší soudci. Zapojili se tím do projektu Strakonické televize a Policie ČR Dobrej start, který zaštiťuje Město Strakonice. Simulovaný proces přímo v jednací síni strakonického soudu se uskutečnil 23. března, a to v rámci preventivního projektu Dobrej start.
Zápletkou byla nehoda pod vlivem alkoholu a proti žalované řidičce svědčil muž, kterému nabourala auto. Proces měl dívkám ukázat, jak snadno se člověk dostane na lavici obžalovaných. Po něm předsedkyně Martina Flanderová objasnila vše, co souvisí s výkonem soudu. A pak společně se soudkyní Lenkou Bártovou upozornila na možnost dostat se v životě do pozice oběti. Poukázaly na trestné činy zneužívání, jichž se dopouštějí často i lidé z blízkého okolí. Nabádaly dívky, že musí umět překonat moment překvapení, sebrat odvahu a nenechat si to líbit: „Je to i někdo, koho znáte, komu důvěřujete. Od koho byste to vůbec nečekaly. Může to být někdo z rodiny, může to být někdo z okruhu známých. Nejste povinné nic takového od nikoho snášet. Je třeba to říct, je třeba se s tím svěřit,“ zdůrazňovala předsedkyně Okresního soudu Strakonice Martina Flanderová.
Dívky využily možnosti a se soudci, kteří si pro ně vyšetřili čas, asi půlhodinu debatovaly: „Když je takhle ten soud, tak jak ta paní soudkyně pozná, že ten člověk nemluví pravdu u toho stolečku?“ ptaly se. „A může se stát, že kdybych třeba já byla obětí nějakého oloupení, že bych také musela před soud vypovídat?“ K této otázce předsedkyně soudu řekla: „Bohužel ano, většinou poškozený bývá i v roli svědka, takže ho soud potřebuje,“ a obrátila se na soudkyni Bártovou: „Paní doktorko, jak je to v citlivých případech, které se týkají mladých děvčat? Může to pro ně být nepříjemné. Lze tak nějakým způsobem jim tu situaci před soudem ulehčit?“ A Lenka Bártová vysvětlila: „Pokud jsou to hodně mladá děvčata do patnácti let, tak se vyslýchají za přítomnosti nějakého pedagoga, nebo sociálního pracovníka. A většinou se snažíme, aby tam byly samé ženy, aby to nebylo nějak traumatizující. Takový protokol o tom, co ony nám tam řeknou, se tady u hlavního líčení jenom přečte.“ (mav)