Strakonická televize

Přehraj video

Letos si připomínáme 40. výročí okupace Československa vojsky Varšavského paktu. V následujících minutách uvidíte unikátní snímky, které ve vzrušených srpnových dnech pořídil strakonický fotograf a dlouholetý člen zdejšího fotoklubu Zdeněk Kozel.
Zdálo se, že to bude ráno jako každé jiné. Tehdy třicetiletý zaměstnanec firmy ČZ Zdeněk Kozel ve středu 21. srpna 1968 vstal a krátce po páté pustil rádio. Z přístroje se však nic neozývalo. To bude zřejmě porucha, pomyslel si Zdeněk. Až v továrně zjistil, že Československo v noci napadly armády pěti socialistických zemí. Když v devět hodin Zbrojovka otevřela vrátnici, pospíchal Zdeněk Kozel domů pro fotoaparát. Bylo mu jasné, že dramatické výjevy nadcházejících dnů musí zaznamenat. „První den se toho ve městě moc nedělo. Lidé se srocovali, začaly se objevovat různé nápisy a já fotil. Ale Rusové se první den ve Strakonicích neobjevili,“ vzpomíná Zdeněk Kozel.
Už o pár hodin později se ale situace výrazně změnila. Během čtvrtka do Strakonic najížděli sovětští vojáci vybavení samopaly, kulomety a těžkou technikou. Jejich cílem byl Okresní výbor KSČ, který tehdy sídlil na Velkém náměstí.
„Focení v těchto dnech nebylo snadné. Věděli jsme už, že v Praze se střílelo a přitom jsme netušili, co se bude dít tady. Takže záběry s ruskými vojáky jsem pořizoval ze skrytu, například známí stáli kolem mě. Pamatuji si na jeden záběr, kde jsou transportéry focené ze shora. Jakási paní tehdy koukala z okna, já šel po náměstí a ptal jsem se jí, zda bych si k ní mohl jít něco vyfotit. Ona říkala, že ano, ale měla strach, aby po nás náhodou nezačali střílet. Takže ten záběr je dělaný i se zábradlím balkónu, protože jsem se bál vyklonit, když jsem nevěděl, co se bude dít,“ uvedl Zdeněk Kozel.
Všechny záběry pořizoval Zdeněk Kozel ve dne. Především proto, že po setmění šlo doslova o život. Nočními ulicemi totiž projížděli ruští vojáci v obrněných transportérech, v rukou drželi samopaly a sledovali každičký pohyb kolem sebe. A takový fotoaparát v okně by snadno mohli zaměnit za zbraň nepřítele. Co by pak následovalo, je nasnadě.
Naštěstí se ve Strakonicích, alespoň podle dostupných informací, během srpna 1968 nestřílelo. Výrazná část veřejnosti okupanty neprovokovala, současně však lidé cizí vojáky důsledně ignorovali.„Rusové tady byli úplně izolovaní od normálních lidí, protože se s nimi nikdo nebavil. Pamatuji si jenom několik kolaborantů ze Zbrojovky, kteří za nimi chodili a byli ve všeobecném opovržení. Když se pak ruští důstojníci v září objevili na Václavské pouti, neváhal jsem a pár záběrů jsem udělal. Myslím, že je na nich vidět, že lidé se těchto vojáků straní, že se s nimi nikdo nebavil a že chodili úplně osamoceni.“