Strakonická televize

Podvečer 5. června patřil téměř nadpozemské oslavě. Alespoň takový pocit si odnesli posluchači z výročního koncertu dětského pěveckého sboru FereAngeli, jehož český překlad zní Téměř andělé. Právě oni v kulturním domě oslavili 10 let svého působení. Psal se rok 2002, když při Základní umělecké škole ve Strakonicích vznikl dětský pěvecký sbor pod vedením Olgy Říhové.
Po její tragické smrti se dirigentské taktovky ujala Marcela Miková, která je už v té době známá úspěšným vedením pěveckého sboru zdejšího gymnázia. Na začátky spolupráce s mladší generací sboristů zavzpomínala takto: „Rok – dva mi trvalo, než jsem přišla na to, jak s nimi pracovat, jaké písničky zpívat. Myslím, že po dvou letech jsme kromě svého názvu FereAngeli našli i tu správnou cestu. Doufám. Zatím o tom vypovídají výsledky z různých soutěží a z festivalů“ První úspěch získali FERE ANGELI v roce 2006 na celostátní přehlídce školních sborů, a to stříbrné pásmo, o rok později v ní postoupili do zlatého pásma. Vavřínů od té doby přibývalo a před dvěma roky přišlo Andělské Nagano – absolutní prvenství na 56. ročníku mezinárodního festivalu mládeže v belgickém Neeerpeltu v konkurenci sborů z Belgie, Nizozemí, Ruska, Maďarska nebo Číny.“Ve chvíli, kdy jde do tuhého, tak umějí vzít všichni za jeden provaz, což se ukázalo v Neerpeltu v roce 2010, nebo když jedem na soutěž, nebo když jedeme na koncert někam mimo Strakonice, kde se chtějí opravdu předvést. Takže jestli se někdo s někým nemá rád, což jsem si zatím nevšimla, všechno toto jde stranou a opravdu si to spolu užívají,“ popsala kolektiv souboru Miková. FereAngeli zpívají nejen v českém jazyce, ale v repertoáru mají skladby v jazyce anglickém, německém, ruském, francouzském, španělském, latinském, ukrajinském, slovenském, rómskémanebo v kmenovém africkém nářečí.Sboremza celou dobu existence prošlo více jak 100 dětí, daří se mu vést vlastní přípravku a zájem dětí je jak vidno podpořen přístupem sbormistryně ke svým svěřencům: „Nejdále jsme měli slečnu, myslím, ze Stach. Nebo nějak podobně z této vzdálenosti. A zajímavé bylo, že ačkoli byla nejdál, z největší vzdálenosti, měla nejlepší docházku. Byla to Radka Potužníková, tak jestli se dívá, tak jestli se dívá, tak ji moc pozdravuji.“ (mav)