Strakonická televize

O sklepy pod volyňskými domy vytesané do žulové skály a z velké části zatopené se více než třicet let zajímá Antonín Majer z Volyně. V polovině sedmdesátých let ho o jejich geodetické zaměření požádal tehdejší ředitel tamního muzea Josef Režný, kterého zaujaly pověsti kolem nich.
Jedna z pověstí tvrdí, že vhodí-li se do zatopeného sklepa pod domem na Růžku živá kachna, vyplave až v řece Volyňce. Podle další zase existuje pod volyňským náměstím rybníček, kde se dá jezdit na lodičce. Známý je také příběh dvou dcer volyňského měšťana Matěje Drštky, které se v neckách vydaly na průzkum do zatopené části sklepa pod domem na Růžku, ale vratké plavidlo se s nimi převrhlo a ony se utopily. „Historické podzemí má řada měst. Ve Volyni, kde fungovaly hospody nebo řeznictví, byly sklepy masivnější, jako je tomu pod dnešním číslem 34 nebo 39, což jsou opravdu staré hospody a řeznictví zároveň. Kromě toho, že se tam cosi uskladňovalo, fungovaly, řekněme, jako únikový prostor,“ řekl ředitel volyňského muzea Karel Skalický.
Antonín Majer ještě jako student volyňské průmyslovky geodeticky zaměřil sklepy pod domem čp. 34 na horním rohu náměstí a současně pod městskou knihovnou. Asi před dvěma lety se do nich vrátil na žádost nového ředitele volyňského muzea Karla Skalického. „Zamyslíme-li se nad sklepy ve Volyni, musíme vzít v úvahu dva takové horizonty. Ten první je, že se jedná opravdu o staré středověké sklepy, které mají shodné rysy se sklepy pod Jihlavou, pod Plzní, Domažlicemi a snad i pod Klatovy. Současně ale musíme vzít v úvahu, že se nenašly žádné druhé východy ze sklepů., čili se naskýtá nejpravděpodobnější výklad, že to byly sklepy, které sloužily jednak pro pivovarnické účely, protože Volyně měla várečné právo, odsud lochy ve sklepích, a samozřejmě pro ukládání potravin, protože tenkrát ještě nebyly ledničky a ukládat potraviny bylo možno bezpečně na delší dobu jedině do sklepů,“ míní badatel Antonín Majer.
Sklepy pod domy na volyňském náměstí byly v žulové skále hloubeny někdy v letech 1350 až 1450. Přesně se to určit nedá, ale rozhodně to nebyla práce pro jednu generaci. Vycházíme-li z toho, že lidé sklepy razili podle hornického kompasu, pak lze na základě kolísání magnetického severu přibližně určit období, kdy vznikaly. Jejich zatopení způsobila silná grafitová žíla táhnoucí se do Volyně ze Šumavy, která do podzemí táhne vodu. Taková žíla je pro studny požehnáním, ale pro sklepy katastrofou. Zatopila voda i tajemství únikových cest? „Měřením bylo zjištěno, že některé podle mě lochy, jsou zazděny. Pakliže bychom tuto otázku chtěli odpovědět přesně, bylo by na místě vytýčit vrty a provrtat. Potom zapustit televizní sondu, pakliže se najdou dutiny, a prozkoumat je. To je řešení, které je v dnešní době vcelku dobře možné,“ doplnil Antonín Majer. Poslední nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo náročný průzkum volyňského podzemí zaplatí. „Město je samozřejmě rádo, že se průzkum obnovil a pokud bude mít dostatek finančních prostředků, bude podporovat,“ souhlasí se sondami místostarosta Volyně Martin Červený. Zda volyňské podzemí odhalí svá tajemství a přiláká do města zvědavé turisty, záleží nyní už jen na penězích. (puč)