Strakonická televize

Dobové texty, fotografie i dokumentární filmy, sportovní a jiné trofeje, moderní učební pomůcky a různá vystoupení současných žáků, ale především řada milých setkání – to všechno bylo k vidění při oslavách padesátin Základní školy Krále Jiřího z Poděbrad ve Strakonicích.
Svoje abrahámoviny si strakonická Poděbradka tento rok připomíná prostřednictvím několika akcí, avšak hlavní část oslav připadla na sobotu 14. června. Právě v tento den se mezi dopolední sportovní turnaj a slavnostní galavečer vměstnal Den otevřených dveří. Desítky bývalých žáků všech generací, někdejší učitelé, ale i další hosté se tak mohli na vlastní oči přesvědčit, v jaké kondici tato strakonická škola je. Jedním z návštěvníků byl i František Říha, který začátkem sedmdesátých let na Poděbradce studoval a o dvacet roků později v ní krátce působil jako pedagog. „Určitě se tady toho změnilo hodně. My jsme jako žáci měli vedle školy pozemky, kam jsme chodili. To jsem tady teď neviděl. Měli jsme dílny, pracovní vyučování, což nás jako kluky docela bavilo, a to už v dnešní době tolik není. No, a nám tehdy patřil svět. Když je mladému člověku mezi čtrnácti patnácti lety, tak to je bezva,“ zavzpomínal František Říha, bývalý žák a učitel Základní školy Poděbradova.
Zejména lidé mladší a střední generace potkávali ve třídách či na chodbách své někdejší pedagogy, kteří je doprovázeli na cestě povinnou školní docházkou. „Potkal jsem tady svoji třídní učitelku paní Kohoutovou, paní družinářku Cibulkovou i další učitele. Taky pana Mráze a pana Johanese,“ prozradil bývalý žák Libor Horejš.
„Teď jsem tady potkala paní učitelku Zoubkovou, co mě měla na zeměpis. V osmdesátém devátém roce už byla v důchodovém věku, a přesto jsem ji tady potkala…,“ potěšilo Jitku Váňovou, která tuto základní školu vystudovala a nyní zde působí jako pedagožka.
Ale došlo i na mnohem vzdálenější vzpomínky, jako třeba v případě Františka Burdy. Ten jako desetiletý kluk patřil v roce 1964 k prvním žákům Základní školy Poděbradova, když tehdy nastupoval do 4. třídy. „Spolužáky jsem tady potkal. Například paní Mrázovou, s níž jsem v 6. třídě seděl v lavici. Tak jsme si teď vedle sebe sedli znovu aspoň při obědě, abychom zavzpomínali na staré časy. Ale ty vzpomínky jsou problematické. Už jsme si ani jeden neuvědomili, jestli jsme opisovali jeden od druhého nebo první od druhého,“ usmíval se František Burda.
K lidem, kteří si padesátiny Poděbradky užívali nejvíce, bezesporu patřil učitel Josef Mráz. Až do loňska zde dvacet a půl roku zastával funkci ředitele, než na vlastní žádost z tohoto postu odešel. Není proto divu, že se k němu při Dni otevřených dveří hlásila spousta bývalých žáků. „Skutečně spousta. Už v hale, kde jsme měli setkání sportovních tříd. A tady ve škole taky. Každý mi říkal – ahoj nebo dobrý den, podle toho jak si s kým tykám či netykám. Oni vzpomínají, já vzpomínám. Je tu úžasná atmosféra,“ potvrdil Josef Mráz.
(bob)