Strakonická televize

Strakonický fotograf František Zemen již mnoho let spolupracuje s Muzeem středního Pootaví. Když letos oslavil významné životní jubileum, pracovníci muzea mu uspořádali výstavu v kapitulní síni strakonického hradu. František Zemen se narodil v roce 1933 v Sedle nedaleko Střelských Hoštic. Ve Strakonicích bydlí od roku 1960, kde jako vyučený strojní zámečník pracoval v Českých závodech motocyklových.

S fotografováním začínal na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. „Vážně někdy potom kolem padesátého druhého roku. To už jsem věděl, jak se to dělá. Do té doby to byl pokus – výsledek – prohra,“ vzpomíná František Zemen. K zaznamenávání obyčejného života zlákal mladého Františka jeho strýc, který k nim do Sedla jezdil a pořizoval rodinné fotografie. Františka fascinovalo, že pomocí fotografického aparátu lze zaznamenat situace, které se v budoucnu už nemohou opakovat. „Fotografování představovalo mojí rodinu, tátu, mámu. Fotografoval jsem na polích, sousedy, co se kde šiklo. Dneska jsou tyto fotky raritou, poněvadž zopakovat se to nedá a nafotit znova se to už vůbec nedá,“ dodává František Zemen. Jeho pečlivě vedený archiv obsahuje fotografie udělané před sedmdesáti lety. Jsou na nich generace, které už mezi námi nejsou. „Začínal jsem skutečně kolem komína, jak se říká, potom později už na vojně jsem měl povinně fotoaparát, neboť jsem jezdil s velitelem štábu a ten chtěl být zaznamenaný. V dalších obdobích to byly dovolené, výlety. Jinak nikdy jsem se neupínal na portréty nebo živé lidi, to mi nikdy nešlo. Nejradši jsem fotografoval zvířata, přírodu, pokud v přírodě něco bylo. Dneska krajinu. Ta ještě pořád je, i když i ta se mění a nemůžu říct, že k lepšímu.“ František Zemen stál v sedmdesátých letech u zrodu mezinárodní výstavy Žena. Fotografoval první máje i mezinárodní dudácké festivaly. Na fotovycházky si nachází čas i ve svých osmdesáti letech. „Mám kamaráda, pana Ivana Janu, který je blázen do Šumavy. Takže tam jezdíme pětkrát sedmkrát do roka. Každému říkám, kdo se zastaví u našich fotek a obdivuje je, připočtěte si k tomu ještě patnáct dvacet kilometrů, které každá vycházka vyžadovala,“ usmívá se fotograf. Díky svému precizně zpracovanému archivu najde mezi tisíci negativy a fotografiemi požadovaný snímek do pěti minut. V současnosti zpracovává pro Muzeum středního Pootaví tematické kolekce. /puč/